Rakouskem nás pojí tři sta let společné historie. To, co naši praprapředkové cítili jako národní porobu, si dnes ani  neuvědomujeme. Mnozí naopak někdy uvažují, co by bylo, kdyby se Rakousko – Uhersko nerozpadlo. Jestliže si ze školního dějepisu moc nepamatujeme a chystáme se Rakousko navštívit, malá „opakovací lekce“ z dějin Rakouska – Uherska možná přijde vhod.

Zesílená obrana proti Turkům

Od roku 1490 byl český král zároveň i králem uherským.Když Ludvík zahynul v roce 1526 u Moháče, otevřela se Turkům cesta do Uher. Turecké nebezpečí bylo

Vídeňský Hofburg, sídlo rakousko - uherských panovníků

jednou z příčin vzniku soustátí česko-uhersko-rakouského pod vedením Habsburků v roce 1526. Turci se objevili před branami Vídně poprvé v roce 1529. Druhé obléhání Vídně Turky bylo ještě v roce 1683. Dlouhotrvající války byly financovány především z peněz od českých nevolníků. Z Uher totiž náleželo Habsburkům jen Slovensko, západní část Maďarska s Chorvatskem. To bylo ovšem území stálých bojů. Česká státnost úplně nezanikla ani po Bílé hoře (1620), teprve osvícenští panovníci Marie Terezie (1740 – 1780) a Josef II. ( 1780 – 1790) se snažili z praktických důvodů stmelit svá panství v jednotný organismus řízený z Vídně. Tomuto scelovacímu úsilí čelili s určitým úspěchem pouze uherští šlechtici. Maďaři dosáhli nakonec svým postojem v prusko-rakouské válce, že se habsburská říše rozdělila v roce 1867 v Rakousko-Uhersko. František Josef se dal korunovat uherským králem. Češi usilovali o obdobné postavení a císař jim korunovaci v roce 1870 slavnostně přislíbil. Nedošlo však k tomu pro zásadní odpor českých Němců.

Snahy obrozenců

Palacký dlouho věřil v možnost přeměny Rakouska ve spravedlivý stát, ovšem v roce 1872 prohlásil: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“ V devadesátých letech 19. století musel odstoupit i ministerský předseda, který chtěl jazykovým nařízením postavit češtinu v úředním styku na roveň němčině. Německé šovinistické vášně se střetávaly s vypjatým českým nacionalismem. V den šedesátého výročí panování císaře v roce 1908 muselo být vyhlášeno v Praze stanné právo.

Podívejte se jaké zájezdy a dovolené do Rakouska mají ve své nabídce cestovky na tomto odkazu ZDE!

Po válce všechno jinak

V roce 1914 vypovědělo Rakousko – Uhersko válku Srbsku a Rusku, která přerostla ve válku světovou. Rakousko nakonec v roce 1918 kapitulovalo, což vedlo k rychlému rozpadu a vzniku samostatných států.

Rakousko – Uhersko:
Fakta, čísla zajímavosti

  • Žáci se učili ve škole, že habsburská říše se dělí na dvě části: Rakousko a Uhry. Publicisté říši dělili podle říčky Litavy na Předlitavsko a Zalitavsko. Rakousko byl název neúřední, správně: Království a země na říšské radě zastoupené, což bylo ovšem pojmenování nepraktické.

Rakousko bylo větší než v současné době:

  • o jižní Tyroly (v současnosti italské),
  • na jihu mu patřilo celé Slovinsko a Přímoří s přístavem Terstem.
  • Rakouská byla i Dalmácie po Boku Kotorskou. Území bylo osídleno Chorvaty.
  • Vedle Čech, Moravy a Slezska ovládala Vídeň rozsáhlé území dnešního Polska s Krakovem a Lvovem (Království haličské) a dalekou Bukovinu.

Statistická čísla

Statistika z roku 1900 udává, že:

  • Předlitavsko mělo 26,15 milionu obyvatel,
  • v Zalitavsku (Uhry s Chorvatskem) žilo 19,25 mil.

Národnostní složení:

  • Předlitavska bylo pestré. Žilo zde sice 35,8 % Němců, ale Slované tvořili 60,5 % obyvatel. Zbytek připadal na Italy a Rumuny (v Bukovině). Ze Slovanů byli nejpočetnější Češi (23,2 %), na Poláky připadalo 16,6 %, na Ukrajince 13,2 %. Slovinci měli 4,7 %, Chorvati v Dalmácii 2,8 %.
  • Ze Zalitavska se snažili Maďaři vytvořit svůj národní stát. Chorvatsku poskytli určitou autonomii, ostatní obyvatelstvo Uher se pokusili maďarizovat. A dařilo se jim to. Při sčítání obyvatelstva v roce 1880 se hlásilo k vládnoucímu národu 46,7 % obyvatelstva, v roce 1890 už 48,5 % a v roce 1900 dosáhli Maďaři podle statistiky kýžené většiny 51,4 % (bez Chorvatska). Maďarů bylo tehdy 8,75 milionů, zbytek tvořili Slováci, Srbochorvati, Rumuni a Němci v Sedmihradsku.

Tatáž statistika uvádí, že Čechů bylo 8,1 milionů, tedy o něco méně než Maďarů. Co se týká kulturní vyspělosti, byly mezi národy Předlitavska velké rozdíly:

  • Němci a Češi měli shodně 6 – 7 % analfabetů.
  • Mezi Italy (v jižním Tyrolsku) neumělo číst a psát 16 % obyvatelstva,
  • mezi Slovinci 24 %.
  • Poláků bylo negramotných 41 %,
  • Rumunů v Bukovině 72 %,
  • Ukrajinců 76 %.
  • I v Dalmácii byla vysoká negramotnost (74 %).

Ilustrační foto: sxc.hu

Další články z rubriky

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>